Sermons   David Wilkerson Today, Daily Devotions

PŘIPRAVENI JÍT MU NAPROTI

by David Wilkerson | October 21, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

„Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael? Řekl jim: Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci. … Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet“ (Skutky 1: 6-7, 9-11).

„Když byl s nimi“ (Skutky 1:4), Ježíš shromáždil ty, kdo byli vybráni, aby viděli jeho výstup k Otci. Sám Ježíš svolal na Olivovou horu asi 120 lidí. Myslím si, že nevěděli ani nechápali, co se děje. Pokusil se je připravit na svůj návrat k Otci: „Odcházím k Otci a již mne nespatříte“ (Jan 16:10). Jak by mohla omezená mysl pochopit taková slova? Jak by mohl Ježíš odejít? Znovu by zemřel? Odnesli by ho andělé? Přijel by vůz jako v případě Eliáše, nebo by se náhle vytratil do řídkého vzduchu? Bylo to něco, před čím je již varoval: „Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci“ (Jan 14:28). Říkali: „Co znamená ono zanedlouho? Nevíme, o čem mluví“ (Jan 16:18).

Stejně jako shromáždil učedníky, shromáždí znovu svůj lid, aby nás připravil na svůj návrat. Avšak, pochopíme to? Bůh má vždycky nějaký lid, ale právě před svým příchodem udělá přesně totéž, co učinil před svým odchodem. Ve skutečnosti to činí nyní! Děje se to zde v církvi Times Square Church a všude po celé Americe, Číně, Evropě, po celém Polsku, Rusku. Díky volání Ducha svatého se shromažďují malá společenství a velké skupiny, aby „mu šli naproti.“ Uslyšeli polnici! Uslyšeli volání: „Ženich je tu, jděte mu naproti“ (Matouš 25:6).
 

KRISTUS NÁS OSVOBOZUJE

by Gary Wilkerson | October 20, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

Zamysli se nad všemi následujícími požehnanými věcmi: důvěrná modlitba k Pánu, čtení jeho úžasného Slova, radostné sdílení jeho evangelia. Všechno to jsou podivuhodné způsoby, přispívající k radostnému a naplněnému životu. A přece z nich často činíme záslužné skutky vykonávané kvůli uznání nebo z morální povinnosti. Tím opomíjíme „velkolepé spasení“ - spasitelnou a nikdy neselhávající milost. Víš, i když my selžeme, Nová smlouva neselže. Podle Pavla nás má pravda osvobodit a ne zotročit.

„Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho“ (Galatským 5:1). Celou touto epištolou se prolíná Pavlova otázka: „Proč by ses měl vracet ke Staré smlouvě založené na skutcích? Ta tě akorát přivede znovu do otroctví. Jsi v Nové smlouvě, která tě osvobozuje k lásce a službě Bohu v dokonalé svobodě.“

Pavel zkritizoval Galatské a řekl, že nás evangelium zmocňuje v Duchu skrze milost. Ale Galatští se umíněně pokoušeli naplnit evangelium skutky. Měli toto přesvědčení: „Udělám-li to, budu požehnaný. Pokud to neudělám, budu proklet.“

Třebaže to na sobě nevidíme, dnes máme sklon činit totéž. Náš postoj vyjadřuje: „Udělám, co bude v mých silách, abych poslechl Boží příkazy, a on mi potom bude muset požehnat.“ Jenže Bůh v celé Nové smlouvě říká něco úplně jiného: „Již jsem ti požehnal předtím, než ses pokusil poslechnout mé příkazy. Také vím, že nedokážeš mé Slovo dokonale dodržovat, a tak ti umožňuji, abys je dodržoval skrze mého Ducha. Své skutky budeš činit z mé milosti, nikoli z vlastní síly.“

Jádrem evangelia je: To všechno činí Bůh! A proto, když nám říká, abychom „věnovali tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli“ (Židům 2:1), nemá tím na mysli, že se máme více věnovat pravidlům a jejich dodržování. Spíše se máme zaměřit na evangelium milosti, které nás od mrtvých skutků osvobozuje.
 

ČERSTVÉ SLOVO NA KAŽDÝ DEN

by David Wilkerson | October 17, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

Bůh má každý den čerstvé slovo pro všechny, kteří slyší, ale mnozí neslyší, protože zatvrzují svoje srdce. V Židům 3:7-8 čteme, „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce vzdorem“ Bůh k nám mluví „dnes“. On chce, abychom právě nyní slyšeli jeho hlas.

Ježíš nás varuje před kamenným srdcem: “.....a podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.“ (Marek 4:16-17). Zde se mluví o lidech, kteří slyší slovo a kteří vše co Bůh říká přijímají s radostí. Ale Slovo do nich nevnikne. Boží hlas je nezmění. Slovo v jejich srdci nemůže zapustit kořeny, protože je jejich srdce kamenné. Kde nacházíme tato kamenná srdce? Ve vězení? Na ulicích? Bohužel ta nejtvrdší srdce můžeme nalézt i v Božím domě mezi těmi, kteří ani neví, že jsou jejich srdce zatvrdlá!

Chci vám říci, jak taková tvrdá srdce vznikají u křesťanů. Takoví křestané nedovolí Božímu hlasu, aby zlomil jejich nepoddajnou vůli. Slyší sice Boží hlas v Jeho Slově, v kázání, a někdy dokonce i v tichém měkkém hlasu, který k nim promlouvá. Přesto neposlechnou! Slovo nemůže zakořenit. A je tu ještě něco horšího. Každý den volá Bůh svůj lid k tiché důvěrné modlitbě, protože On chce mluvit. Chce mluvit o poslušnosti, o problémech, o budoucnosti, a nabízí člověku svoje vedení. “Mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste“ (Jeremjáš 7:13). Pokaždé, když odmítneme toto volání a místo toho jdeme za svými zájmy a před Bohem dáváme přednost jiným věcem – pokaždé, když pomineme den kdy máme slyšet – každým dnem, kdy odmítneme poslouchat – naše srdce stále více chladnou. Pokaždé, když posloucháme jiný hlas raději než abychom očekávali co nám chce říci On, postupně se zatvrzujeme.

Když se odmítáme ukáznit v tom, abychom byli sami s Bohem a naslouchali Jeho hlasu, čím dál víc se tomuto hlasu vzdalujeme. Je smutné sledovat, co se v dnešní době děje v mnohých církvích, kde mnozí lidé už nerozpoznávají Boží hlas. I když Pán vidí, že se jejich srdce zatvrzují, přesto se o ně stará a stále je miluje. Rozsvítí nad nimi Své světlo Ducha Svatého tím, že přinese spalující a pronikavé slovo – hlas bouře – a to proto, aby je probudil. Ale to Slovo je pohoršuje; právě to Slovo, které je má osvobodit je pohoršuje a oni se rozčílí a usychají! “Když vyjde slunce, spálí je, protože nemají kořen a usychají“ (Matouš 13:6).
 

JE ČAS ZAVŘÍT DVEŘE

by David Wilkerson | October 16, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

„Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Matouš 6:6)

Boží hlas je slyšen těmi, kteří se s Ním setkávají ve skrytých modlitbách. Bůh je velice opatrný, ke komu mluví. Je to jen k těm, kteří si cení Jeho hlasu natolik, že před sebou uzavřou veškerý svět, aby byli jen sami a čekali na Něj.

Bůh nám říká, „Pokud chceš slyšet Můj hlas, ponoř se do skryté uzavřené modlitby. Modli se ke mně tajně a Já ti odplatím.“ Byznys, rozkoše, žádostivost a starosti chtíče dusí hlas Hospodinův. Ježíš nám dal varování před tím, abychom se nestali moc zaměstnanými, že přestaneme slyšel Jeho hlas. V podobenství o rozsévači - „slovo“ je Jeho hlas: „Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.“ (Marek 4:18-19)

Obávám se, že někteří z vás, kteří právě čtete toto kázání, jste v poslední době dusili hlas Boží. Dusit tady znamená „ucpat“ nebo přehlušit Jeho hlas. Bůh k tobě kdysi mluvil zřetelně a byla to pro tebe taková radost. Stále Ho miluješ, ale máš pro Něj míň a míň času. Tvůj byznys tě teď volá – tvůj majetek, tvoje starosti, tvoje problémy a všechny další věci konzumující tvůj čas! Hlas Boží se nyní stává omezeným. Volá tě, vábí tě, varuje tě: „Pokračuj a úplně v sobě přehlušíš Můj hlas!“

Můžeš se stát tak zaneprázdněným, zabořeným v blátě se svými problémy a starostmi, že by ti to nedělalo dobře, slyšet Jeho hlas, protože bys neposlechl. Ježíš řekl, že by to bylo bez úrody. (verš 19)

„(Ale) pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátonásobnou i stonásobnou.“ (Marek 4:20)
 

MLUVÍ K NÁM BŮH JEŠTĚ?

by David Wilkerson | October 15, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

Samuel slyšel Boží hlas jasně, tak jasně, že "...Hospodin nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo." (1. Samuel 3:19). "Hospodin se pak i nadále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Samuelovi svým slovem. Samuel měl slovo pro celý Izrael." (1.Samuel 3:21-4:1). David slyšel Boha mluvit a pak sám mluvil s Bohem! Boží hlas byl jeho radostí a životem. David řekl:"Bůh promluvil ve své svatosti," raduji se! (Žalm 60:8)
 
Mnozí nevěří, že Bůh mluví k lidem i dnes. Říkají, že mluví jen skrze Slovo. Že cokoli, co chtěl nebo potřeboval říct, je zapsáno v Písmu. Jistě, že Bůh nikdy neřekne něco v rozporu s Písmem, ale "... v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna" (Židům 1:1-2). A Jeho Syn stále promlouvá k Jeho dětem! Řekl, že Jeho ovečky slyší Jeho hlas a hlas nikoho jiného neposlechnou. Víme, že Bůh mluvil k lidem ve Starém Zákoně. Ale co Nový Zákon? Co poslední dny?
 
Bůh promluvil k Saulovi (Pavlovi) na cestě do Damašku. ".. náhle ho obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?"  (Skutky 9:3-4). Po zbytek života Pavel svědčil, "Slyšel jsem Jeho hlas". Před králem Aggripou řekl, "...uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl, ... Zvedni se ... ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem..." (Skutky 26:14 a 16)
 
Petr slyšel a poslechl hlas Pána. V modlitbě "jsem uslyšel hlas, "vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Odpověděl jsem, "to ne, Pane!..." Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu.... Třikrát se to opakovalo..." (Skutky 11:7-10)
 
Ježíš volá k církvi v Laodikeji, aby slyšela Jeho hlas a otevřela se Mu: "Hle, stojím u dvěří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení 3:20)
 

BOŽÍ HLAS

by David Wilkerson | October 14, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

Jedno z největších požehnání, kterých se opravdovému křesťanovi dostává, je, že slyší Boží hlas a rozumí mu. I dnes můžeme Boží hlas slyšet stejně jasně a zřetelně, jako ho slyšeli Abraham s Mojžíšem – tak jasně jako Samuel a David – a Pavel, Petr, apoštolové a Jan na ostrově Patmos. Bůh slíbil, že během těchto posledních dní nechá svůj hlas znovu jasně zaznít. Dal nám zaslíbení, že uslyšíme Jeho hlas, ale také nás varuje. Bůh svolá ty, kteří zůstali, svaté a oddělené, na duchovní Sion a dá jim poznat svůj hlas. „Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů“ (Židům 12, 22).

Pro všechny, kteří byli povoláni, má Bůh tento vzkaz: Boží hlas, který v minulých generacích otřásal zemí, zazní v moci znovu a naposled jí zatřese! „Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu zemí, ale i nebem‘“ (Židům 12, 26). A tady je Boží varování pro Jeho svaté, věřící děti: „Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe“ (Židům, 12, 25).

Proč Bůh shromažďuje lidi z mrtvých církví? Proč Duch volá: „Vyjděte z Babylonu, moji lidé! Držte se dál od jeho hříchů“? Protože Bůh v těchto těžkých posledních dnech potřebuje lid (siónský lid), který neoklamalo nepravé učení. To jsou ovce, které nenásledují falešné učitele, které znají hlas svého Pána. Bůh k nim mluví jasně a zřetelně, a ony žijí podle Jeho hlasu! Jeho hlas je vede, utěšuje a všude provází! Jednou z výrazných vlastností svatého lidu je, že si nespletou Boží hlas. Znají ho – slyší ho – řídí se jím. Je silný, pevný a nezaměnitelný!
 

JEŽÍŠ JE MOCNĚJŠÍ!

by David Wilkerson | October 13, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech“ (Židům 1,1-3).

Úvodní kapitola knihy Židům opakuje pravdu, kterou každý křesťan zná, ale jen málokteří ji skutečně chápou: „Ježíš je mocnější.“ Pisatel se na tento fakt tak soustředí, že nemá čas ani pozdravit adresáty. Nedává svým čtenářům ani žádná poučení, jako je tomu v jiných epištolách; místo toho má na srdci jednu věc: „Ježíš je mocnější!“. Je unesen a uchvácen Kristem.

„Ježíš je mocnější než co?“ ptáte se možná. V první kapitole Židům nacházíme odpověď: Je mocnější než všichni proroci, kněží, králové a andělé. Ať jmenujete cokoli, on je mocnější. Pro nás, kteří známe Krista jako svého živého Spasitele, to není nic nového; ano, byl přítomen u stvoření a vládne navěky jako Král. Ano, je mocnější než všechno, co si dokážeme představit.

Přesto mnoho křesťanů nad touto prostou pravdou zaváhá, když přijde na to uvědomit si, že „Ježíš je mocnější.“ Problém je v tomto: Ježíš je mocnější než zákon – my však žijeme, jako kdyby naše skutky a práce znamenaly více než Kristova spásná milost. Vyznáváme, že jsme spaseni jeho milostí, ale kdykoli upadneme, vrátíme se zpátky ke konání skutků, abychom to odčinili. Tohle je mentalita Staré smlouvy, které vede k otroctví – ale jen málo z nás si uvědomuje, že se takto chováme.

Když čteme dále knihu Židům, vidíme tu „mocnější smlouvu“, kterou Hospodin s námi uzavřel v našich srdcích: „Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních…‚Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou“ (Židům 8,6.8).

Ježíš je mocnější!
 

GESÙ È PIÙ GRANDE

by David Wilkerson | October 13, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

“Dio, dopo aver anticamente parlato molte volte e in svariati modi ai padri per mezzo dei profeti, in questi ultimi giorni ha parlato a noi per mezzo di suo Figlio, che egli ha costituito erede di tutte le cose, per mezzo del quale ha anche fatto l'universo. Egli, che è lo splendore della sua gloria e l'impronta della sua essenza e che sostiene tutte le cose con la parola della sua potenza” (Ebrei 1:1-3).

Il capitolo iniziale di Ebrei ripete una verità che ogni cristiano conosce ma che in pochi poi afferrano: “Gesù è più grande”. Lo scrittore è così concentrato su questo tema che non spende tempo per i saluti. E non offre alcun’istruzione ai suoi lettori, come vediamo in altre epistole; piuttosto, ha una sola cosa in mente: “Gesù è più grande!” Egli è innamorato, emozionato e sopraffatto da Cristo.

“Gesù è più grande di cosa?” ti chiederai. In Ebrei 1 troviamo la risposta: Egli è più grande di tutti i profeti, i sacerdoti, i re e gli angeli. Fai un nome, e Lui è più grande di esso. Questa non è una novità per noi che conosciamo Cristo come nostro Salvatore vivente; sì, Egli era presente alla creazione ed Egli regna eternamente come Re. Sì, Egli è più grande di tutto quello che possiamo immaginare.

Tuttavia, molti cristiani inciampano su una semplice verità quando vengono a sapere che “Gesù è più grande”. Il problema è questo: Gesù è più grande delle opere della legge – ma noi viviamo come se le nostre opere fossero più importanti della grazia salvifica di Cristo. Dichiariamo di essere salvati per grazia, ma ogni volta che veniamo meno, ricadiamo nelle opere per essere ristorati. Questa è la mentalità dell’Antico Patto, una mentalità che porta alla schiavitù – eppure pochi di noi si rendono conto di caderci.

Leggendo oltre in Ebrei, vediamo il “patto più grande” che Dio ha stipulato con noi: “Ma ora Cristo ha ottenuto un ministero tanto più eccellente in quanto egli è mediatore di un patto migliore, fondato su migliori promesse…Ecco, vengono i giorni che io concluderò con la casa d'Israele e con la casa di Giuda un nuovo patto” (Ebrei 8:6, 8).

Gesù è più grande!
 

AŤ MLUVÍ TVÉ SLOVO SE VŠÍ SMĚLOSTÍ

by Jim Cymbala | October 11, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

Co by si měla církev vzít k srdci z knihy Skutků? Jedním z jasných vodítek pro nás je tato modlitba apoštolů: „Dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.“ (Skutky 4:29).

Není tam psáno nic o tom jak „smělost vyučit“. Smělost je nám dána pouze skrze Ducha svatého; nemůžete ji získat na nějakém školení či konferenci. 2. list Timoteovi nám říká: „Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“

Novozákonní kazatelé se nebáli nikoho konfrontovat, věřili, že Duch svatý jim poskytne vhodná slova ke konverzaci. Nebáli se.

Poslechněme si Petra v den Letnic: „Ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.“ (Skutky 2:23). Tohle bylo to poslední, co toužil dav slyšet. Pokud by David Letterman dal dohromady seznam deseti nej vět, které neříkat židovskému publiku, větou číslo jedna by bylo: „Víte co, vlastníma rukama jste právě zabili Mesiáše, toho na kterého už Izrael po staletí čeká.“

Ale Petrova smělost je neodradila. Namísto toho jim to hnulo svědomím a na sklonku dne mnoho z nich litovalo svých hříchů a byli obráceni.

V další kapitole byl Petr k davu, který se shromáždil pro uzdravení chromého, stejně přímočarý: „Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. Dárce života jste zabili …. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí.“ (Skutky 3:14-15, 19).

Když o několik let později kázal Pavel v Efesu a postavil se proti modlářství pohanů, byl z toho nenadálý rozruch. „Popadl je hněv a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ Město zachvátil zmatek.“ (Skutky 19:28-29). Asi se nejednalo o žádnou příznivou situaci.

Nicméně z toho vyšla silná církev. Apoštolové si uvědomili, že bez smělého a agresivního postoje při hlásání Božího slova by tato církev, kterou zde Ježíš zamýšlel, nikdy nevznikla. A ke stejnému závěru by měli dospět všechny církve po celém světě.

 

Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.
 

ŽIVOT V POKÁNÍ A ODDĚLENOSTI

by David Wilkerson | October 10, 2014

    PDF     TXT   Print  Print

Bez života v pokání a v oddělenosti od světa nemůže být žádné opravdové probuzení. „Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců“ (Nehemjáš 9:2). Kdekoli je biblická obroda, tam si budeme stále více uvědomovat Pánovo volání k oddělenosti od všeho, co je světské a co lahodí smyslům.

Po několik let sleduji, že oddělený od hříchu, na Krista soustředěný křesťan, který praktikuje posvěcený život, má největší vliv na sekulární společnost. Bezbožníci očekávají, že křesťané budou oddělení a čistí, naprosto „jiní.“ Na zločinem zamořených ulicích New Yorku působí démoničtí duchové, kteří se všemu vysmívají. Vyhnat je dokáže jedině ryzí, oddělený, Kristem naplněný křesťan. Lidé žijící v kompromisech, jsou zastrašeni a jejich vlastní hříchy je usvědčují.

Bůh pozvedá pozůstatek věřících, kteří chtějí probuzení, pouze však tehdy, když se podobají Ježíši Kristu. Když však se jedná o bezvýhradné následování Ježíše, mnozí křesťané tento nárok buď vůbec nerozpoznají, a pokud ano, hledají jiné možnosti a kompromisy. Oddělený pozůstatek uslyší hlas andělské trouby a pozná, co Bůh říká.

Bohu patří vše, co máme. Stále říkáme: „Pane, dávám ti to zpět!“ Ale nikdy není nic doopravdy naše. „Všechna lesní zvěř mi patří … mně patří svět se vším, co je na něm“ (Žalm 50:10-12). Pán nám říká: „Vyjdi na střechu a prozkoumej své srdce!“ opravdu jsi pouhým správcem jeho majetku? Ve světle věčnosti, ve světle životní slabosti, kolik vynakládáš pro sebe a kolik pro jeho dílo?

Odstraníme-li svůj zrak z věcí, které vlastníme, veliká moc vylévaná skrze Ducha svatého bude klást všechno na Boží oltář. O Letnicích bylo řečeno: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné“ (Skutky 4:32).
 

  Back to Top