Sermons  Pulpit Series Newsletters   Měřená Boží sláva by David Wilkerson

    PDF     TXT   Print  Print

„I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato“ (Marek 4:24–25).

Ježíš věděl, že tato slova mohou znít neduchovním uších podivně. Tak své sdělení uvedl slovy: „Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.“ (Marek 4:23). Říkal nám v podstatě: „Je-li tvé srdce otevřené pro Božího ducha, budeš rozumět, co ti musím říci.“

Co vlastně Ježíš v této pasáži říká? Mluví o Boží slávě v našich životech – to znamená o Kristově manifestované přítomnosti. Krátce – Kristus naměří svou slavnou přítomnost v různých množstvích, ať už pro církve nebo jednotlivce. Někdo nepřijme žádnou Jeho slávu. Přesto jiní obdrží stále vzrůstající míru, proudící z jejich životů a církví ve větších a větších množstvích.

Zde je příklad: Byl jsi někdy v církvi, kde jsi cítil malou míru Boží slávy? Možná jsi zakoušel její záblesky během uctívání nebo kázání. Potom jsi šel do jiné církve – a jakmile jsi vešel, byl jsi ohromen Boží slávou na tom místě. Cítil jsi Pánovu přítomnost v plnosti. A to tě usvědčilo a motivovalo, abys odstranil nedostatek Boží slávy ve svém životě.

Bůh zaslíbil, že vylije svého Ducha na svůj lid v těchto posledních dnech. Skutečně, celé Písmo ukazuje k triumfální, slávou naplněné církvi na konci času. Ježíš sám řekl, že brány pekel Jeho církev nepřemohou. Takže nezáleží na tom, jak divoce Satan cení své zuby, nemůže zastavit Boží dílo. Ježíš odstranil jeho kousání.

Nebudeme kulhat do nebe – zbití, v depresi, fňukající, přemožení, zastrašení. Ne – náš Pán přinese do své církve větší moc. Tato moc již nebude manifestována pouze ve znameních a zázracích. Spíše bude zjevena v jeho lidu – ve slavné skvělé přeměně srdcí dotčených Božím duchem.

Pán již vyměřil – nebo vyhradil – každému z nás míru Jeho Ducha. Pavel píše: „Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova“ (Efezským 4:7). Pouze Ježíši samotnému byl dán Duch svatý bez omezení: „Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví; nebo jemu ne v míru dává Bůh ducha“ (Jan 3:34). Jednoduše vyjádřeno, Kristus měl plnost Ducha, bez limitu.

V kontrastu nám byla dána míra Božího Ducha podle jeho božského rozdělení. Pavel píše: „Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry“ (Římanům 12:3).

Co je Božím cílem ve vyměření Jeho Ducha – Jeho slávy a přítomnosti – nám v měnivých množstvích? Dělá to s jediným záměrem: „Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry… v míru postavy plného věku Kristova“ (Efezským 4:13).

Pavel nám tu říká dvě věci: Zaprvé, jestliže budeme žít Božím způsobem – střízlivě uvažující a s horlivostí – mělo by být naším cílem mít stále vzrůstající míru Jeho slávy, dokud nevstoupíme do úplné dospělosti v Kristu. Za druhé míra víry, která nám byla dána, je určena k službě a zabezpečování zbytku těla Kristova: „Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce“ (Efezským 4:16).

Pavel tu činí vážné, hlubokomyslné prohlášení. Říká, že jeden každý z nás je pracující úd těla Kristova – kloub tady, sval tam. A když jsme takové život-dávající entity, máme dodávat stále vzrůstající míru zdraví ostatním údům. Každý z nás je určen k tomu, aby byl zdrojem víry, lásky, milosti, milosrdenství, slávy – všechno zamýšleno k vytvoření silnějšího, zdravějšího těla.

Samozřejmě, že zdraví těla závisí na každém z nás, aby byl v dobrém zdravotním stavu. Jestliže je jeden z nás požehnán, celé tělo je požehnáno. Podobně když jeden úd hřeší, celé tělo je ovlivněno. Proto každý z nás potřebuje stále vzrůstající míru Kristovy slávy.

Dovol mi, abych se tě zeptal: kolik zdraví – to znamená kolik slávy a víry – dodáváš Kristovu tělu? Vzrůstá v tobě denně Jeho láska? A zase znovu, jsi schopen dodávat sílu dalším údům? Upevňuje stav tvého zdraví imunitní systém těla? Nebo tě nějaká nemoc nakazila – nějaká světská touha, která se tě drží a ovlivňuje zbytek těla?

Bůh se připravuje vylít svého Ducha na svůj lid v těchto posledních dnech – dělat věci, které jsme nikdy neviděli, neslyšeli ani si je nepředstavovali. A já toho chci být součástí. Chci větší míru Jeho slávy ve svém životě, než jsem kdy měl. A chci vidět, jak Boží sláva naplní Jeho církev s takovou intenzitou, že ji nebude moci zadržet.

Jak můžeme získat takovou větší stále vzrůstající míru Kristovy slávy? Pán sám nám říká velice jasně: „Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno“ (Marek 4:24). Ježíš říká: „Podle dílu tebe samého, který přiděluješ Mně, vrátím ti stejnou porci. Zkrátka budu s tebou jednat stejným způsobem, jako ty jednáš se Mnou, vyměřím ti.“

Jestliže vyměřuješ Bohu lenost a loudavost – považuješ Jeho velké dílo za samozřejmé – budeš zasažen duchem dřímoty. „Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude“ (Přísloví 19:15). V důsledku toho bude tvá duše trpět hladem, který nebude možné ukojit. „Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, v tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný“ (Přísloví 24:33–34).

Izaiáš varoval, že „Strážní… jsou ospalci, leží, milujíce dřímotu“ (Izaiáš 56:10). Izaiáš tu nemluví o přirozeném spaní, ale o nezájmu o Boží věci. Popisuje lidi, kteří byli nepozorní k Božímu dílu. Izrael vyměřoval míň a míň času Hospodinu, dával mu jen krátké chvilky oddanosti, zbožnosti.

Proč nechtěli větší míru Boží slávy? Ukrývali hřích. A věděli, že první věc, kterou učiní Boží přítomnost, bude odkrytí nepravosti. Tak řekli Izaiášovi: „Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání“ (Izaiáš 30:10)

Co se stalo v Izraeli, to se děje dnes v Božím domě. Hlavní důvod ztráty Boží slávy v Jeho církvi nejsou drogy, alkohol nebo sex – ale duch lenosti. Množství křesťanů vyhrazuje hodiny holdování sportu, filmům, nakupování, potěšením všeho druhu. Ale Bohu věnují stále se zmenšující množství času.

Stejně jako Izraelité nechtějí tito lidé slyšet ostré, prorocké slovo. Jsou závislí na prosperitě a snadnosti. A jejich vzrušení stran Božích věcí ubývá. Tráví hodiny před svým televizorem, dovolí, aby byla jejich mysl nasycena špínou – protože se stali stoupající měrou líní v duchu.

Někteří z těchto křesťanů jsou ti samí, kteří si stěžují: „Boží sláva není v mé církvi přítomná tak, jako bývala.“ Pravda je, že Jeho sláva není v jejich individuálních životech vyměřena – protože si pro Něho nevyměřili kvalitní čas.

Nechápej to špatně – nenaznačuji, že bychom mohli naměřit Bohu něco dobrého sami ze sebe, a tak Ho přimět, aby pro nás naměřil svou slávu. Ne – nemůžeme si nijak zasloužit Jeho přítomnost jakýmkoliv množstvím práce, horlivosti nebo lidské dobroty. Nesmíme zapomenout, že náš Pán nás našel v našich hříších – miloval nás v naší bezmocnosti, když jsme neměli nic, co bychom mu vyměřili. „Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali“ (Římanům 10:20).

Skutečně, Boží láska, milost a milosrdenství k nám je nezměrné. Přesto, diskutovanou věcí zde není získání Jeho lásky, milosti nebo milosrdenství – ale mít požehnání Jeho slávy v našich životech.

Ježíš jasně oznámil, že nám naměřil rozdílná množství Jeho slávy podle toho, jakou měrou jsme mu odevzdali svá srdce. Naše část je prostě posouvat se stále blíž k Němu – ve svém uctívání, poslušnosti a píli.

Vidíme, že se tato pravda opakuje skrze oba Zákony: „Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám…“ (Jakub 4:8). „Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své“ (Deuteronomium 4:29). „Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje“ (Žalm 34:17).

Ježíšův výrok je pro nás přímou výzvou: „Jak vážně (zoufale) chceš mou přítomnost ve svém životě? Chceš-li víc, bude to od tebe něco vyžadovat. Přesto ti zaslibuji – jestliže vyvineš snahu pohnout se blíž ke Mně, dáš Mi stále větší míru sám sebe, vyměřím ti větší množství své slávy. Stále se k tobě budu vracet víc, víc, víc.“

Právě teď je církev Ježíše Krista v Americe v tísni. Náš národ se chlubí církvemi vynášejícími Boha po tisících. Přesto v mnoha takových církvích není nikdo spasen. Lidé se do nich plahočí, jako by šli na pohřeb. Jiní je opouštějí v procesích. Mladí lidé nechtějí ani vstoupit do dveří. Následkem toho dnes celá generace nezná Boha. Nikdy nezažili Boží přítomnost nebo pomazání – vůbec.

Něco je hrozně špatného, když Boží lid může jásat, zpívat, tancovat a chválit Ho v církvi, a přesto nebýt nikdy osvobozen ze svých řetězů chtíče a snadno obkličujících hříchů. Je znepokojující, když Boží pastýři jsou uspokojeni, jestliže jejich církev běží hladce, jejich rozpočet je vyrovnaný a mají stálý plat.

Jediné církve, které jsou dnes navštěvovány stále vzrůstající mírou Boží slávy jsou ty, které k Němu volají v zoufalství. Jsou přesvědčeni: „Je pozdní hodina – musíme se probudit. Musíme být v této poslední hodině přichystaní pro Boží povolání.“

Ježíš takovým věřícím zaručuje: „…přidáno bude vám poslouchajícím“ (Marek 4:24). Co to je, co Kristus zaslibuje přidat? A co to znamená pro nás slyšet? Řecké slovo pro slyšet znamená rozumět. Ježíš jinými slovy říká: „Musíš pochopit, porozumět, co ti Duch říká.“

Motivovaní křesťané slyší Božího ducha, který na ně naléhá: „Vyměř pro Mě srdce, které Mě bude vyhledávat. Ať vidím něco zájmu, vzrušení, potřeby, zlomenosti. Služ mi, volej ke Mně, jako jsi předtím ještě nevolal. Potom tě uslyším – a vyměřím ti svou stále vzrůstající moc a vysvobození.“

Tito věřící slyší Ducha svatého, jak jim říká, že musí změnit stav svého srdce. Uvědomují si, že brali Boží věci za samozřejmé – jen předstírali bez žádného hlubokého přesvědčení. Tak začali dělat změny. Vyměřují Bohu více času ke společenství. A provedli inventuru postojů svého srdce k Jeho domu a dílu. Modlí se: „Pane, chci víc Tebe. Nedovol, abych odpadl ve své píli k Tobě a Tvým svatým záležitostem.“

Teď vidí výsledky. A nová radost prýští hluboko v jejich duších. Vnímají víc Boží přítomnosti ve svých životech a mají pokoj jako řeku. Přijímají, co jim Pán zaslíbil – větší míru slávy, požehnání, pomazání – protože mu vyměřili větší míru sebe samých.

Ježíš nám zaručuje: „Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno“ (Matouš 6:33). Říká: „Vytrvej dávat Mi víc sebe – a já na tebe vyleji víc své slávy. Všechny tvé světské záležitosti mohou počkat. Místo toho hledej nejprve Mne a já se postarám o tvé záležitosti. Mohu pro tebe udělat mnohem víc v jediné hodině, než bys mohl udělat ty v letech snažení.“

Teď když máš ve svém životě zpátky Boží slávu, Ježíš slibuje: „Bude vám přidáno“ (Marek 4:24). Říká: „Ještě jsi nic neviděl. Vidím tvou píli, že Mi vyměřuješ více sama sebe. A udělám pro tebe víc.“

Bůh si stále přeje vylít víc své slávy na svůj lid. Touží pro nás „všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme“ (Efezským 3:20). Proto chce lid, který má hladovou, dravou touhu mít Ho víc. Chce je naplnit svou děsivou přítomností, převyšující všechno, co ve svých životech zakoušeli.

Ježíš řekl: „Já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly“ (Jan 10:10). Přesto, abychom získali tento hojný život, musíme oplývat, překypovat víc a víc potěšováním Pána. Pavel píše: „Dále pak, bratří, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste přijali od nás, kterak byste měli choditi a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více“ (1. Tessalonicenským 4:1). „Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu“ (1. Korintským 15:58).

Řecké slovo pro „překypovat“ znamená převyšovat, přesahovat, vynikat, mít přebytek – mít dost a nadbytek, mimo to, krom toho, nadměrný, extrémně vydatně nad, nezměřitelné. Pavel říká: „Boží sláva ve tvém životě překoná malé okamžiky, které jsi dosud zažil. Ale tvé modlitby musí být víc než jen pouhé žádání a žehnání nad jídlem. Teď se budeš modlit ráno, v poledne a večer bez přestání.“

„Protož jakož jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte. Vkořenění a vzdělaní na něm, a utvrzení u víře, jakž jste naučeni, rozhojňujíce se v ní s díků činěním“ (Koloským 2:6–7). Pavel nám dává návod: „Abys měl tento hojný život Boží slávy a přítomnosti, musíš Mu sloužit nad míru – s láskou a odevzdáním převyšujícím to líné, dřímající služebnictvo.“

„Kterouž rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti“ (Efezským 1:8). Bůh ti chce vyměřit slávu a zjevení přesahující jakoukoliv dřívější míru. „Oznámiv nám tajemství vůle své podle dobré libosti své, kteroužto libost předuložil byl sám v sobě“ (1:9). Pán říká: „Rozevřu pro tebe hlubší porozumění Mého slova. Chci ti dát zjevení Jeho tajemství.“

Pán nás chce doplňovat ve všech věcech, tak mu můžeš sloužit bez omezení. „Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všelikou dostatečnost majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému“ (2. Korintským 9:8).

„Kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato“ (Marek 4:25). Kdykoli Bůh slyší svůj lid, že k Němu volá, věrně k nim přichází. Přesto v dobách lhostejnosti a lenosti může Bůh ustoupit stranou a kompletně odstranit svou přítomnost.

O tom je Ježíšovo varování. Předtím, než Bůh odstraní svou přítomnost od osoby nebo církve, vždy přináší varování. Jak to dělá? Nařídí Duchu svatému, aby pohnul každou osobou církevního sboru. Pokládá poselství za poselstvím na pastorovo srdce, volá každého v církvi, aby zapudil všechnu lenost, padl na svou tvář a jednal s každým kořenem hříchu. (Pán to udělal několikrát v Times Square Church během našich třinácti let existence).

Náhle lidé padají pod usvědčením. Uvědomují si, že slyšeli kázat Boží pravdu týden po týdnu a přesto ji nebrali vážně. Zvedali nečisté ruce v uctívání. A snažili se udržet si hořkost a rozmrzelost. Prostě nedovolili Božímu slovu, aby jimi pohnulo. Místo toho dovolili, aby je míjelo, aniž by mu věnovali pozornost.

Teď Bůh církvi oznámil: „Všechna tahle vlažnost a lhostejnost, kterou vidím – to stačí. Skončím to.“ To není hrozba – a není to řečeno v hněvu. Je to jenom Boží způsob řeči: „Umístil jsem tuto církev do této čtvrti, této obce, tohoto města, protože jsem měl důvod. Chci, aby překypovala nezměrnou slávou. Chci, aby ztracení věděli, když sem vejdou, že se tady děje něco mocného. Chci, aby si uvědomili: ‚Tohle je to, co jsem hledal po celý svůj život.‘“

Když otálíme ve stavu lenosti, nikdy nedovolíme Duchu svatému, aby nás vlastnil a očistil nás, můžeme minout to, co nám Bůh chce dát. „Kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato“ (Marek 4:25).

Možná si pamatuješ podobenství o talentech, ve kterém lenivý služebník dostal jeden talent a zakopal ho. Tento služebník byl spokojený se status quo. Nevyměřil žádnou míru mimo to, co měl. Jak reagoval jeho pán? Vzal služebníkův talent a dal ho jinému služebníkovi, který jich měl již deset.

Vidíme tento druh lenosti v historii Izraele. Izraelité měli jeden čas Boží přítomnost. Ale po léta dovolovali modlářství a chtíči, aby se vkrádal a úplně je zkazil. Nakonec ztratili srdce pro Boží věci. Dále navštěvovali jeho dům, ale jen z tradice a tělesného strachu.

Bůh řekl Izraeli: „Ale jděte aspoň na místo mé, kteréž bylo v Sílo… a vizte, co jsem učinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského“ (Jeremiáš 7:12). Žalmista dosvědčuje: „Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi“ (Žalm 78:60). „Nebo se jemu i potom ukazoval Hospodin v Sílo, jakož se byl prvé zjevil Hospodin Samuelovi v Sílo, skrze řeč Hospodinovu“ (1. Samuel 3:21).

Sílo bylo Božím domem. Podle proroka Samuele tu bylo kázáno jasné slovo a Boží Duch tu byl mocně přítomen. Ale po čase upadlo Sílo do zkaženosti za nejvyššího kněze Eliho a jeho hříšných synů. Nyní se Bůh znovu objevuje v Sílo, touží přestavět chrám a přivést nesvaté kněžství k pokání.

Ale Eli a jeho synové zůstávali leniví. Eli ztloustnul a zlenivěl, žil pohodlně, zatímco jeho synové dál zesměšňovali Boha, dokonce při přisluhování v Jeho domě. Nakonec Bůh řekl: „Nedovolím, aby má sláva setrvávala na místě, kde je přítomná zkaženost.“

Tak Bůh opustil Sílo. Odstranil svou slávu z Izraele a národ stihla duchovní nouze. Nejprve byla ukradena archa úmluvy. Pak se Eli skácel pod svou vlastní váhou a zlomil si vaz. Nakonec snacha nejvyššího kněze porodila syna a pojmenovala ho Ichabod – což znamená: „Přestěhovala se sláva z Izraele“ (1. Samuel 4:21).

Jestli si myslíš, že tohle je přísně starozákonní soud vznesený vzhledem k lenosti a zkaženosti čti Boží varování novozákonním církvím ve Zjevení:

  • Církvi v Efezu: „Ale mámť něco proti tobě, totiž že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání a první skutky čiň. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti“ (Zjevení 2:4–5).

  • Církvi v Pergamonu: „Tak i ty máš některé, kteříž drží učení Mikulášenců, což já v nenávisti mám. Činiž pokání. Pakli nebudeš, přijdu na tebe brzy, a bojovatiť budu s nimi mečem úst svých“ (Zjevení 2:15–16).

  • Církvi v Laodikeji: „Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys chutně studený byl anebo horký. A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých. Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý“ (Zjevení 3:15–17).

V každém případě dává Bůh přesné „nebo jinak“ varování své církvi. Proč? Připravuje čistou, ryzí, neposkvrněnou nevěstu pro svého Syna. Probouzí spící panny, jeho Duch na ně volá: „Podívej, Ženich přichází. Připrav se na setkání s Ním.“

Dnes ještě stále vystupuje do popředí z mnoha kazatelen duch bezbožnosti a výsměchu. Přesto se také přibližuje pravé ryzí Boží slovo, právě jako se dělo skrze Samuele. Pán varuje: „Jestliže budeš trvat na lpění na svých hříších, odstraním i to, co si myslíš, že máš. Vzdálím svou přítomnost z tvého života, z tvé církve, stejně jako jsem to udělal v Sílo.“

To se již stalo v církvích po celém světě. Sláva těchto shromáždění, kterou si kdysi užívali, úplně zmizela – protože odmítli vyměřit cokoliv pro Pána.

Podobně, jestliže se odmítneš roznítit, abys vyhledával Pána celým svým srdcem – jestliže Mu stále vyměřuješ malou míru svého času, oddanosti, zbožnosti, poslušnosti – tvé přesvědčení a znalosti zmizí.

Ptám se tě – jsou tvé modlitby nezodpovězené, protože jsi dal Bohu tak málo sebe sama? On od tebe nechce odstranit svou přítomnost. Naopak, chce na tebe naložit velkou míru svého požehnání. Právě teď stojí připraven, aby tě probudil z tvé lenosti a spánku – přitáhl tě blíže k sobě a naplnil tě svou slávou.

Nezáleží na tom, jak zeslábl tvůj plamen (tvá vášeň). Prostě k Němu křič: „Ó, Ježíši – nechci minout to, co hodláš udělat.“ On je věrný, aby k tobě přišel – a dá ti víc. Proto Mu vyměř větší míru sama sebe – a uvidíš všude svědectví jeho přítomnosti, slávy a lásky k tobě.

October 16, 2000

Copyright/Reproduction Limitations: This data file/publication is the sole property of World Challenge, Inc. It may be printed in its entirety for the reader's personal use or to pass on to family and friends. It may not be altered or edited in any way and all reproductions of this data file/publication must contain this copyright notice. This material is not to be posted or transmitted publicly/electronically on any Web site, Web page or FTP site other than: worldchallenge.org, davidwilkerson.org or tscpulpitseries.org

© 2000 World Challenge, Inc., PO Box 260, Lindale, Texas 75771


  Back to Top